~ ♥ ~ Live the life you love! Love the life you live! ~ ♥ ~

Listopad 2006

Nejsem perfektní, ale jsem JÁ

18. listopadu 2006 v 14:42 | - meg - |  Pieces of me
Často se ptám, kdo vlastně jsem? Jsem-li něčím výjimečná či zajímavá? Teď už to vím ...
- chybuj, tak jako i já chybuji
- měj své sny, jednou se ti vyplní
- buť tím, kým chceš být, ne tím, kým ostatní tě chtějí mít
- směj se, usmívej se, a rozdávej radost
- buť hrdý na to, kdo jsi, protože tam ty patříš
- měj své hříchy, nikdo není bez viny
- měj svá tajemství, protože to tě činí tajemným
- není důležitý, že nejsi 'krásný', protože jsi
- piš! cokoliv tě napadne
- buť pyšný na to, co máš jenom ty, protože to tě činí zajímavým
- žij ve svém malém světě, kam nikdo nemůže
- snaž se najít štěstí ve všem, a buď šťastný každou minutu tvého života
"Život je tak krátký ... a pokud čekáš příliš dlouho na ten 'spravný' okamžik, tak tě mine a ty si toho ani nevšimneš."

¿Who am I?

18. listopadu 2006 v 14:22 | - the darkest star - |  Pieces of me
Často se ptám, kdo vlastně jsem? Jsem-li něčím výjimečná či zajímavá? Teď už to vím ...
Prý fotky mluví tisíce slov ... nyní mluví za mě. ¿Kdo vlastně jsem?
Have your dreams! Dream! And allow yourself to make mistakes.
Buď romantik. Žij raději pro jednu pravou lásku, než pro tisíce falešných. Přiznej si své nedostatky.
Žij ve svém malém skrytém světe. Nedovol, aby barvy či hezké oblečení maskovaly to, kým jsi.
Směj se. Usmívej se. Rozdávej radost. Najdi si čas na to, aby jsi řekl svým blízkým a přátelům, co si o nich myslíš, co cítíš, jak ti je ...
Buď tím, kým TY chceš být. Dělej to, co TY chceš dělat! A hlavně, věř si!
... this is me ...

Polibek smrti

15. listopadu 2006 v 19:11 | - the darkest star - |  Stories of my life
PŘED SMRTÍ
Pomalu padá mlha a já tu čekám - chyť mě za ruku. Čekám a pozoruji věčný souboj dne s nocí. Vítr se prudce zdvihl a pohrává si s mými vlasy a žene vše vpřed.
Začíná soumrak a smrt se plíží údolím. Anděl mě pohladil po duši a snesl se na zem, aby mě podpořil - jeho křídla jsou mou záchranou sítí.
Pomalu padá mlha a já jsem stále tady. Začíná soumrak a smrt je už blízko.
Ve vzduchu cítím dusno. Má duše ztěžkla. Dnes se něco stane a já tu pořád stojím a vím, že mé síly ubývají.
Už mě hledají, posílají své posli, měla bych utéct ?´Ne, nedokážu odejít, opustit vše, v co věřím. A tak se ptám jestli to pro mě uděláš? Zůstaneš se mnou, i přesto, že nemám kam jít?
Oni mě zraňují!
Loudám se mokrou krajinou, jdu dál. Mé nohy mě vedou pryč.
Bojím se tmy - ale už se stmívá. Bojím se samoty - ale nikdo tu není. A mrtví? Už jsou blízko mě.
Do ticha a černé prázdnoty šeptám svou tichou modlitbu. Jako cizinec jdu dál a nevím kam. Cítím les, bouřku a blesky. Měla bych se snad bát? Slyším šum křídel mého padlého anděla, ale nikde ho nevidím.
V tuhle noční dobu stávají mrtví ze hrobů. Ničemu nerozumím. Můj sen je tak vzdálený a proměňuje se v noční můru.
Křičím a brečím a skrz mé slzy nic nevidím, stékají mi po tváři a mění se v potok.
Bojím se tmy - ale už se stmívá. Bojím se samoty - ale jsem sama, tak sama. A mrtví ? Kdepak jsou ?
Pouze jedno peříčko je zmáčené krví a poletuje ve větru, můj anděly, kde jsi? Život se stává starším ... Chci utéct z téhle tmy. Uletět bez křídel.
Mám tajemství pro anděla. Už nic necítím, ani bolest, ani strach. Pomoz mi! Ubližují mi a zraňují. Z mé pokřivené duše zbyla jen troska čekající na zázrak.
Přiznávám, jsem vinna a ve svých snech plánuji útěk před smrtí.
Pozdě ...
PO ŽIVOTĚ
Vím, že mám do nebe ještě daleko, ale smrt je zas o krok blíž. Usmívá se pod tím závojem a posílá mi polibek smrti. Já tuším, že to zlo je někde v nás.
Bojím se tmy - ale už se stmívá. Bojím se samoty - ale nikdo tu není. A mrtví jsou kolem nás!
Všechno, co jsem kdy milovala, zemřelo. Všechno, co jsem kdy znala, zmizelo. Smrt se k nám vloupala bez pozvánky. Konec se už blíží. Mé srdce buší jako o život a kvůli němu neslyším svůj křik v mé hlavě. Už na nic nemyslím - mé myšlenky jsou mrtvé. A před mýma očima se objevil nápis: ,,Sbohem, už je konec."
Chuť bojovat mě už opustila, jsem tak unavená a moje vůle žít už zvolna prchá ! Už ani brečet nemůžu. Dám si schůzku se smrtí. Posílají mi polibek smrti.
Jsem z toho venku, dnes jsem z kola vypadla já. Všechno jednou skončí a můj život se krátí. Dám si schůzku se smrtí! Tolik slz, tolik slz padlo.
Bojím se, když se stmívá - a zde je tma. Bojím se, když tu nikdo není - a zde jsem sama. Ti mrtví jsou i v nás!
Do ticha a prázdnoty jsem šeptala svoji modlitbu. V noci stávali mrtví ze hrobů.
Slyším tvůj hlas, můj padlý anděly. A tak se tě ptám, jestli to pro mě uděláš? Kamkoliv půjdu, půjdeš také? Můj oheň v srdci nezhasl! Už se nebojím samoty - jsi se mnou, ať půjdu na světě kamkoliv. Navždy. Psílají mi polibek smrti - jsem vinna. Posílají mi polibek smrti.
Tvůj nářek nedolehl k mým uším (Vymaž bolest). Promiň, že jsem nebyla s tebou. Smrt si tě vzala dřív! Mou bolest v srdci slova neobsáhnou (Rve mi duši). Stýská se mi po tobě, stýská se mi po světě, stýská se mi po životě. Už mi posílají polibek smrti ... Pevně mě drž za ruku a šeptej mé jméno! Osud se spolčil proti nám, chce nás znovu rozdělit.
Brečela jsem jako dítě a ty jsi truchlil také. Tvé slzy mi stékaly po vlasech a mé slzy ti usychaly na tvé tváři. Posílají mi polibek smrti!
Bála jsem se tmy - když se stmívalo. Bála jsem se samoty - když jsem zůstala sama! Ty jsi navždy ve mně!
Vím, že je tolik cest k bohu, kolik je lidí. Teď jsem na konci své cesty - splnila jsem své tajné poslání. Stojím na rozcestí Života a Smrti a teď už vím, že co je, bylo a bude je smrt. Posílají mi polibek smrti! Dobrá, dám si schůzku se smrtí. Život už líbá smrt a teď už vím, že to pro mě uděláš!
Neopustíš mě! Svůj osud znám! Smrt si mě volá k sobě! Sejdeme se v nebi!
Sejdeme se v nebi, sejdeme se v nebi, sejdeme se v nebi, sejdeme se v nebi …

For my few good friends

15. listopadu 2006 v 18:49 | - meg - |  Book of secrets
Vždy jsem měla kam se vrátit. Vždy pro mě byla připravená náruč v které jsem se cítila v bezpečí. V jejich náruči jsem vždy našla pochopení, útěchu a klid.
A jim nevadí, že nejsem dokonalá. Pro ně jsem navždy dokonalá. A bez nich bych byla ztracená.
Pamatuji si všechny vzpomínky. Některé se zdají tak dávno. Kolikrát jsem už plakala a kolikrát mi vlídná ruka stírala mé slané slzy.
Nahradili mi vše, když jsem byla sama. A tak nyní já jim věnuji těchto pár slov ... Věnováno mým několika nejlepším přátelům!
Nikdy na vás nezapomenu. I když mě svět obviní, já budu mít kam se schovat. Pod jejich plášť kde nikdy neprší. Jsou tady pro mě tak jako já pro ně. Nikdy nezapomenu dny, které jsem s nimi strávila.
Buďtě navždy mými přáteli a já budu navždy tou vaší ...

Friendship

15. listopadu 2006 v 18:36 | ~ meg ~ |  Key to my soul
"Protože jsem tě poznala, navždy jsem se změnila ..."
"Tak dlouho, dokud budu živa, na světě bude vždycky někdo, kdo tě bude milovat. Tak dlouho, dokud budeš živ, na světě nebude nic, co bych pro tebe neudělala."
Bez tebe jsem NIC! S tebou jsem VŠE!
"V tobě jsem našla tu chybějící část sebe sama!"
"Pokud chceš žít do sta let, já chci žít do sta mínus jeden den, abych nikdy nemusel žít bez tebe."

Spisovatelova duše

15. listopadu 2006 v 18:10 | - meg - |  Key to my soul
Každý spisovatel, ať již profesionální či neprofesionální, má své nápady a chce je prostřednictvím svých příběhů a historek vyjádřit - alespoň já to tak chci. Možná mé příběhy nikoho neupoutají, možná to někomu nic neřekne, ale v každém mém příběhu je skrytý nějaký význam, nějaké poslání, které bych vám, milí čtěnáři, ráda předala.
Jeden můj hodně blízký přítel mi jednou řekl, že bych měla psát a psát a psát, třeba i moudra a citáty, které mě napadnou ... a tak píšu. On sám si neuvědomuje, jak moc mě to tehdy vzalo ... (on sám si neuvědomuje, co pro mě tehdy znamenal a já tolik lituje, že jsem neměla tu odvahu mu to kdy říct, protože nyní je příliš pozdě)

Svět umírá

14. listopadu 2006 v 21:30 | - meg - |  Stories of my life
Nikdy jsem si nestěžovala, ale teď s těžkým srdcem, tak těžkým, že nemůžu klidně odpočívat, vám musím říct, co jsem se dozvěděla ...
Sedím a bezmocně koukám, jak se měsíc zbarvil do ruda.
Brečím, brečím pro děti, které ztratily své rodiče ve válce.
Nejhorší zločin, který můžeme dopustit, je, že vezmeme dětem rodiče … a nebo snad, že vezmeme rodičům děti?
Zbyly tu jen prokleté doby a je to nenávist a soud, které jsou schváleny v naší společnosti - v té, která si nad vší špínou myje ruce.
Svět je tak děsivý! Proč je snadnější sebrat zbraň a klanět se nenávisti a násilí, než milovat ?
Dnes jsem viděla padat hvězdu, stejně jako když jsme byli děti … vzpomínáš? Byl jsi malý chlapec, který potají posílal svá přání hvězdám, ale příliš pozdě zjistil, že sám nic nezmůže.
A dnes hvězda opět padá a já si přeji za tebe, aby se splnilo tvé přání.
Přeji si dnes mír. Zastav válku a utrpení.
Miluj ty, co zůstali bez domova. Miluj ty, co zůstali sami.
Vždyť i hvězdy svítí dál a naděje umírá poslední!
Děti jdou do války a já prožívám utrpení a zkázu. Prožívám dny v hrozné bolesti, ale kdo nemá srdce, ten si nenaříká ...
A tak se ptám: Co se stalo s láskou?
Neberte dětem rodiče. Neberte rodičům děti.
Nechejte každé dítě cítit lásku. Nedovolte, aby se cítilo opuštěné. Nedovolte, aby trpělo. Dovolte dětem stát se vším, čím chtějí být, aby věděly, že na nich záleží! Vždyť jestli si nepomůžeme navzájem, tak tedy kdo nám pomůže?
Svět umírá. Mír je možná nudný,ale každý ho chce aválka? K čemu je dobrá?
Dnes jsem viděla padat hvězdu, stejně jako když jsme byli děti … pamatuješ? Byl jsi malý chlapec,který snil a přál si změnit svět, ale prý tvá přání byla hloupá a snění ztráta času.
A dnes hvězda opět padá a já si přeji za tebe, aby se splnilo tvé přání.
Přeji si dnes mír. Zastav válku a utrpení. Nauč lidi být více snášenliví. Chraň ty, co milují! Vždyť i hvězdy svítí dál a naděje nikdy neumírá
Je tu důvod, proč musíme uspět tam, kde ostatní neuspěli. Nevím, jestli dokážu pomoci, ale pokusím se. Naše duše jsou unavené ...
Brečím pro děti, které ztratily své rodiče ve válce. Brečím pro životy těch, kteří se už nevrátí. Brečím pro lásku, která se už nenaplní. Brečím pro svět, který umírá
Ale za ty děti budu bojovat! Za životy lidí budu bojovat! Za lásku všech budu bojovat! Za svět budu bojovat! Dám všechno ve jménu boje proti nenávisti! Budu bojovat!
Mnozí lidé by dali cokoli za kus chleba, ale mnohem víc je těch, kteří by dali život za lásku!
A za ně budu bojovat! Dejme míru šanci. Neseberu zbraň a nepokloním se nenávisti a násilí! Budu milovat! Budu bojovat!
Dnes jsem viděla padat hvězdu, stejně jako když jsme byli děti … pamatuješ? Byl jsi malý chlapec, který říkal a věřil, že svět lásku má. A svět doopravdy lásku má a dnes hvězda opět padá a já si přeji za tebe, aby sis splnil své přání
Přeji si zastavit čas. Zastavit válku a utrpení.
Dovol mi poděkovat ti ...
Děkuji ti za život (zatímco někdy nám nadělil bolest a žal, najdeme i něco jasného)
Děkuji ti za rodinu. Děkuji ti za krásu vlasti. Děkuji ti za dar slov. Děkuji ti za lásku. Děkuji ti za děti. Děkuji ti za tebe.
Teď už vím, že svět lásku má. Mé srdce už není těžké. Nestěžuje si.
Teď už vím, že změním co změnit nejde ...

Láska

14. listopadu 2006 v 18:38 | - meg - |  Key to my soul
Kdo kdy viděl lásku?
"Předtím, než jsem tě potkala, jsem neměla tušení, jaké to je se na někoho podívat a usmát se bez jediného důvodu!"
Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem - láska znamená milovat!
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená umřít. [Marie Ebner-Eschenbach]
"Bez lásky nejde žít - bez bolesti nelze milovat!"
Vzdát se lásky znamené zvolit si smrt ...
"Teď všechen hřích z mých rtů je tvými sňat." - "Leč na mých zas je tvého hříchu tíha." [Romeo a Julie]
"Ó, láska je velmi skutečná, jednou to poznáš, ale má jednoho nepřítele, a tím je život ..."
ZAMILOVAT SE JE SNADÉ A ZŮSTAT ZAMILOVÁN TAKÉ NENÍ TEŽKÉ!