~ ♥ ~ Live the life you love! Love the life you live! ~ ♥ ~

I think I'm paranoid

19. srpna 2007 v 10:10 | ~ meg ~ |  Pieces of me
Takže končím ... hledám možné východisko!
Za poslední dobu jsem se necítila vůbec dobře! Nic jsem nejedla, měla jsem strašné křeče v břiše, pohubla jsem ... jsem prostě zničená! Jojo, neopětovaná láska je snad ten nejhorší druh lásky, který vás může potkat! Lidé říkají, že láska je to nejkrásnější na světě, ale často se přesvědčujeme, že tomu není tak :( Láska bolí! A tak končím! Já jsem si sice tenhle pocit nevybrala dobrovolně, ale nyní se mu postavím a budu bojovat! Jak už jsem se několikrát zmínila, já nejsem stvořená pro lásku! Miluji svůj svobodný život - tak proč najednou tohle? Ach! To naše srdce - ten největší zrádce všech!
Ach, nejhorší způsob jak někoho propásnout, je sedět hned vedle něho a vědět, že ho nemůžeme mít! A právě tohle dokáže jedince dovést až na pokraj samotného šílenství, a tak ten jedinec udělá lépe, když si uvědomí, že začal již předem prohraný boj! a radši by se měl vzdát veškerých nadějí! Já si žádné nedělám! Žádný úsměv, který jsem zahlédla, nepatřil mě, žádný pohled, který jsem si pro sebe ukradla, nebyl láskou darovaný ...
Ale co je na zraněných, ale přesto zamilovaných, duších to nejzvláštnější je to, že se tato duše brzy začne schylovat k nenávisti! Začne nadávat na danou osobu, začne jí očerňovat a vinit! Ale jak se tato osoba prohřešila, ne-li jen tím, že neopětuje naše pocity? Jednou, jeden muž zvaný Epikletos pravil: "The one who doesn't love should not be allowed to be aware of a fact he is loved." Já s tím ale nesouhlasím! Každý by měl mít to právo vědět, že je vskutku milován! To, že tyto city neopětuje je již jiná ...
Další smutná věc, na kterou jsem narazila, je tento fakt: "Neopětovaná láska bolí, ale daleko více bolí, nemáme-li dost odvahy říci druhému, jak moc jej milujeme." I přestože si myslím, že slova lásky nikdy neublížila, i přestože mám o sobě dost vysoké mínění, i přestože si dokážu vypočítat všechny šance a fakta, která mě obklopují! nedokážu se odhodlat promluvit ... a nikdy to neudělám! A tak, namísto abych se utopila ve svém smutku a mlčení, tak tento smutek i s tímto pošetilým citem vyženu nejprve ze své hlavy ... a později i ze srdce!
- a všemu je konec -

Quote of a day: "All of us carry inside of ourselves a cemetary of those we have loved."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aNgE® aNgE® | Web | 19. srpna 2007 v 10:32 | Reagovat

hezu dizajnik :-*

2 seruska seruska | Web | 19. srpna 2007 v 19:43 | Reagovat

ten citát je moc pěkný.A děkuju za hlas.

3 Gejby Gejby | Web | 20. srpna 2007 v 2:14 | Reagovat

Držim palečky...aťž se ti povede zapomenout co nejdřív...

4 killisek killisek | Web | 20. srpna 2007 v 11:22 | Reagovat

bolí...jenže když už pak necítíš žádnou lásku, necítíš nic. Cítíš prostě prázdnotu...není lepší bolest?

5 Aralemon=) Aralemon=) | E-mail | Web | 22. srpna 2007 v 9:13 | Reagovat

Tyjooo...Přesne takhle sem se taky cejtila...Bylo to hrozný=(Ale ver mi jednou se z toho vykopeš=)Chce to čas...Sice sem tomu taky neverila,tyhle trapny vete,ale je to tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.