~ ♥ ~ Live the life you love! Love the life you live! ~ ♥ ~

Book of secrets

Season has changed ♥

29. září 2009 v 10:55 | - meg -
♥ Season has changed & so have I ♥

I have decided to write again here, maybe more often now. It seems to be there was a big storm within me that prevented me from breathing freely, thinking openly and being myself as I used to be. However, nothing lasts forever. Happiness is an easy think to capture but a hard thing to keep. Yet, certain things never leave you.
That's enough thought for today (:

Love is an illusion

9. ledna 2009 v 14:15 | - the darkest star -
Don't trust her when she laughs and says:
"I love you."
Trust me when I cry and scream:
"Love me!"

She's the one who catches all your tears
...
With me you would never cry.

P.S. You can't find the right person if you never let go of the wrong one!

Xmas day ♥

24. prosince 2008 v 16:04 | - the darkest star -
The list of things I want to do ... before it is too late!
Go boarding in the mountains
Go ice skating
Go sledding with my girlfriends!
Have a huge snowball fight
Make snow angels
Make a perfect snowman
Have a food fight
Flirt & Hug & Kiss
Slow dance all night!
Smile and shine
Share my umbrella with a hot guy
Hug all trees in the forest
Read beautiful poems to a person I ♥
Sit by the fireplace and drink wine
Build a sandcastle
Bungie jump!
Buy a drink for myself and get tipsy!
Go bowling
Go paintballing with my enemies
Go roller skating to disco
Have a bubble bath
Party till dawn
Sail all the seas
Take a spa day
Hit the beach in summer
Go on a picnic
Bake a cake for someone I ♥
Go wild!
Go shopping
Go treasure hunting
Have a playdate
Take a massage
Pillow fight all night!
♥ Have a very MERRY XMAS! ♥

Things to avoide!

13. prosince 2008 v 0:02 | - the darkest star -
Just to remind myself ...

1) Not to forget or neglect my friends!... They have always been there for me <3
2) Never to pretend to be someone else... what would he love you for?
3) Never to do things you do not want to do ... I need my own freedom!
4) Never to fall in love again ... because that messes your life!

Always remember that!

Acupuncture of my heart

21. listopadu 2008 v 19:49 | ~ meg ~
Proč se někdy cítíme, jak se cítíme? A proč to v určitých situacích nedokážeme změnit?

Tohle je to, co mě poslední dobou hodně trápí. Mám všechny předpoklady být šťastná, a přesto to nic nemění. Tenhle život jsem si vybrala sama - je o hodně klidnější; ale přesto se mi stýská po tom hektickém životě, jaký jsem před rokem vedla.

So, I am asking: How to mend a broken heart?
Tenhle život nám byl dán. Ano, byl nám věnován - je to ten největší dar, který jsme kdy dostali. Náš osud je v našich rukou, a my s ním můžeme udělat, co chceme. Přesto, jsou určité věci, které se změnit nedají. Například ten pocit bezvýznamnosti ... pocit osamělosti ... i přestože na vás spoléhá mnoho lidí, i přestože máte mnoho přátel, přesto se můžete cítit "prázdně". Co nám v našich životech často chybí, je láska. Proč se říká "každý žije pro lásku", když je tak těžké najít tu "lásku". Láska přece není jenom slovo, kterým pojmenováváme určitou etapu v našem životě. Často narážíme na náhrašky lásky ... ale doopravdy milujeme?
Zdá se mi, že jsem svůj život promarnila s těmi, o ketrých jsem si myslela, že bych mohla milovat ... ale nakonec jsem se vždycky ptata: "Have I loved, or have I lied?" A většinou jsem lhala ...
Zdá se mi, že svůj život ztrácíme před očima, když milujeme ty, s kterými nemůžeme trávit svůj čas. I tohle se mi stalo. Teď, po dvou měsících rozchodu s někým, kdo jenom "vyplňoval" volný čas, jsem si uvědomila, že jsem ve svém životě milovala jen jednou ... a to tu nesprávnou osobu! která vedla svůj vlastní život, a zapomněla mě tam připočítat ...
Tak proč? Proč je naše srdce tak často prázdné? Tak často si nalhává věci, které neexistují, a ani nemůžou existovat? Proč se nedokážeme zamilovat na povel? Vše by bylo tak snadnější ...

Quote of a day: ♥ I am not a child. No, I am much younger than that ...

Messenger of death

20. srpna 2007 v 9:46 | ~ meg ~
And maybe, death may not be so bad, after all ...
Je vážně tak špatné mluvit o smrti? Není to zrovna běžné téma, na které zavedete řeč s přáteli, ale rozhodně bysme se toho neměli bát. Jak jsem jednou řekla: "From the moment we were born, we have started to die."
Smrt není o nic horší než samotný život. Something beautiful ends, something beautiful starts ... protože mi nemůžeme vědět, že náš konec není jen pouhým začátekm.
Nejhorší na smrti je jen to, že musíme opustit ty, které milujeme, ty, na kterých nám záleží. Ale pravda je taková, že osoba, která umírá, netrpí - trpí ti, co tu po ní zůstanou. A láska, ta nezná čas, a živí se kvůli ní stále trápí.

Quote of a day: Pain forces a man cry, love talk. - Turkish proverb -

Pitiful life

18. srpna 2007 v 18:55 | ~ meg ~
My life's so pitiful!
Zaspala jsem! Připravila jsem si toast, ale rozdrobil se! Usmažila jsem vajíčka, ale připálila jsem je! Nad tím jsem se ale nepozastavila - řekla jsem si jen: další normální den začíná!
Doběhla jsem jen taktak autobus, ale uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla peníze doma - vypadá to, že budu mít opět zpoždění! snad si nebudou na mě stěžovat ...
Když jsem konečně dorazila, první co jsem udělala, všimla jsem si tebe! Ale ty jsi mě ignoroval, nikdy ses nestaral o jedinou věc, kterou jsem kdy řekla! ... v zoufalství jsem utopila svůj smutek. Poseděla s přáteli, jen abych si uvědomila, že nikdy předtím v životě jsem kolem sebe neměla tolik svých blízkých přátel, kteří pro mě najednou nic neznamenali - v porovnání s tebou!
Nastavila jsem si budík a zalehla jsem! Pokud budu mít štěstí, neokradneš mě opět o můj spánek (zas a znova). Tato úzkost - vydržela mi další podělaný den! Ale zdá se, že je to pro dnešek všechno! Konec - umírám!!!
Můj život je tak ubohý! Dej mi jen jeden jediný důvod, proč bych ho neměla ukončit! Protože pokud tady je nějaký takový důvod, tak jsem na něj ještě nenarazila! ... a již jsem zkusila vše, na co jsem přišla ... s výjimkou drog a cigaret - ale mám pro to své důvody! Nestojí za to zničit si svůj život, když zbytek je už na pokraji konce ...

Quote of a day: "Angels have their heaven up in the sky! Devils have their heaven here on the Earth!" ;)

Soul mate

18. srpna 2007 v 12:54 | ~ meg ~
THE ONLY ONE
Každý z nás je jedinec! originál! chodící po tomto širém světě! Každý z nás něco hledá! a to něco by měla být právě láska! Nemyslím tím jen zalíbení v někom, ale i porozumění beze slov, úsměvy a pohodlí, který ten druhý nabízí! Lidé prý mají v sobě ukrytou jen polovičku své duše! a tak po celý svůj život hledáme naši druhou polovičku duše! Kolikrát se spleteme, ale nakonec se prý přece jenom zadaří, a my si najdeme toho, kde sdílí s námi najprve duši, později i své srdce! Zní to pohádkově? Ale mohla by to být pravda!
Jenže jak to poznáme? Romantik vám odpoví, že to prostě pocítíme, filosof řekne, že splést se v takovém případě by mohlo mít hrůzné následky! Jsou zde ale i chvíle, kdy máme pocit, že jsme našli naši spřízněnou duši, ale tento pocit není opětovaný! Co poté můžeme v takové situaci dělat? Trápit se? Nakonec nám asi nic jiného nezbude, a my si začneme říkat, že nám tedy tato osoba nebyla souzena! Rozdíl je ale v tom, říci tohle rozumu a vysvětlit tohle srdci! "Pokud jsi nebyl stvořen pro mě! Tak proč mi mé srdce tvrdí opak?!"
Přiznání: Nejsem z těch, kteří by se snadno zamilovali. Nejsem z těch, kteří by rádi randili. Ba naopak, vždycky jsem si užívala svého volného a svobodného života! Žádné závazky, žádné povinnosti! Ale jsem jen lidská bytost, a tak jako každý mého druhu, i já jsem podlehla tomuto citu! O to horší, že na to nejsem zvyklá! O to horší, že nevím jak se zachovat! O to horší, že mě obdivuje řada lidí, ale jen ta jediná osůbka ne a ne se pohnout! O to horší, že tohle není smyšlený příběh, ale skutečnost! O to horší, že je to můj život, kterého jsem si vždy tolik cenila!
Probudila jsem se během spánku - jestli to, co jsem včera prožila by se dalo nazvat spánkem - nespala jsem celou noc a přemýšlela jsem! Na nic jsem nepřišla ... jen na jednu věc! Že žádný prášek na zmírnění bolesti nedokáže zabít ten pocit, který pociťujeme v srdci!

Quote of a day: Klávesnice klavíru můžou být pouze černobílé, ale v našich srdcích zní jako milióny různých barev.

Treasury of our feelings

27. července 2007 v 13:11 | ~ meg ~
You claim you have soul?
Dnes jsem se probudila a podivná věc mě napadla: Mám vlastně duši? A pak jsem se chtěla zasmát sama sobě - "Jistě že mám duši. Každý má duši." Vždyť jí tolikrát cítíme, víme, že občas trpí, slyšíme jí naříkat ... ale kde tedy je?
Nevím kde se duše nachází, ale rozhodně vím, že někde je a řídí naše pocity. Je to pokladnice našich pocitů - uchovává je! Jedna teorie zní, že pokud člověk zemře, tak to znamená, že jen jeho tělo přestalo fungovat, ale duše je stále v tělesné schránce a snaží se dostat ven. Nevím, zní to až tak mrazivě krásně ... Jiná otázka, která mě trápí, je: Kdy do lidského těla vstoupí poprvé duše? Je to při početí a nebo při narození? Někdo říká, že při početí, protože všechno má duši a dětská duše se formuje již od samotného počátku ... ale je schopno cítit nenávist a lásku, rozeznávat pocity a uchovávat je, když je ještě zárodek?
Quote of a day: "Podle mě duše do lidského těla vstoupí při prvním nadechnutí a odejde při tom posledním ..." - meg -

How the lies hurt

24. července 2007 v 19:25 | ~ meg ~
A možná někdy je lepší lhát, ale tolik to bolí ... tak proč raději nedržet jazyk za zuby?
Lhát je tak jednoduché, a občas si můžeme říct, že je lepší jedna malá milosrdná lež, která by ukončila všechnu bolest a trápení, která by zkrátila všechny otázky, než pravda, která může zabolet, než dlouhé a komplikované vysvětlovaní, které nemusí být tak jednoduše pochopeno. V těchto situacích si ale nejsem jistá, jestli je lepší zalhat než bádat po pravdě, protože pravda bolí, ale lži bolí ještě víc!
Co je ještě horšího než milosrdná a nebo neúmyslná lež je fakt, že když člověk začne jednou lhát, je velice těžké přestat. Většinou si hned uvědomíme sílu lží, vidíme, že nám to (zatím) prochází, tak proč se namáhat? Jenže z jedné lži se rojí další lži, protože se bojíme, že nám někdo na naší původní lež přijde, snažíme se zakrýt naši lež, snažíme se utéct, ale nejde to, je to těžké zastavit to, je to možná i nemožné. A v těchto případech trpí nakonec stejnak všichni.
Nejhorší ale je, když vám váše blízká osoba lže a vy o tom víte. Jen se pak ptáte sami sebe, proč to ta osoba děla? Proč vám nedůvěřuje? Někdy se může i stát, že ta osoba o tom ví, že vy víte, že ona lže ... a přesto nepřestane. Z toho je mi na nic ... tyhle lži doopravdy bolí nejvíce!
Quote of a day: "The moment you tell me your first lie, you are no longer the same person to me." - meg -

Beer & Beauty

21. července 2007 v 16:52 | ~ meg ~
Již třetím rokem chodím do britské mezinárodní školy v Holandsku a musím říct, že pokud jsem se zde něco naučila o své zemi, tak je to to, že jsme proslulý dobrým českým pivem a krásnými ženami! No všechna čest! Ale je to tak ... kamkoliv přijdu a řeknu jim, že jsem Češka, všichni na mě vytasí tohle pravidlo! Ale je pravda, že já taky nikam jinam nechodím než na párty :P a vždycky začínám dobrým pivem ... Ale myslím si, že máme být na co hrdí! Muži - protože tohohle všeho je v Čechách habaděj! A ženy - protože jim to lichotí! A snad je to i pravda, myslím nyní s tou krásou, protože jsem poznala mnoho lidí z celého světa a byla jsem v mnoha zemích, a vážně, v Čechách najdete jen málo ošklivých káčátek! Takže holky - dneska nasaďte široký úsměv a řekněte si "JSEM ČEŠKA!" P.S. Pro holky ze Slovenska to taky platí ;) přece jenom jsme Slovani.
Quote of a day: "It is not a sin to lie. It is a sin to admit it!" - meg -

Wanting impossible

18. července 2007 v 23:22 | ~ meg ~
The one who is able to hate, is not able to love ...
Stalo se, že se v našich životech objevuje tento zvláštní pocit, pocit, že chceme něco, co prostě nemůžeme dostat. Pocit, že máme nějaký sen, za kterým jdeme, ale uprostřed cesty se prostě zastavíme a říkáme si: "Co to vlastně dělám? Vždyť tohle je nemožné! To je čiré bláznovství." A poté si sedneme na zem a začneme pochybovat, začneme se i třeba litovat, začneme si uvědomovat, že náš život není naplněný a my prostě nevíme, jak to změnit. Ano, mluvím o lásce ... ale nebudu nikoho nudit tím, že se zde rozepíšu o tom, jak neopětovaná láska bolí, to každý snad asi poznal sám. Chtěla bych nyní napsat o schopnosti milovat.
Já vím, že dokážu milovat, a v jistém směru je mé srdce naplněné. Miluji svojí rodinu, své přátele, své blízké, nedosažitelné lidi jako je Rob a Bert, obdivuji, přeji, věřím, doufám ... vše! Ale jak stárnu, tak si uvedomuji, že jsem nikdy nebyla zamilovaná. Myslím tím doopravy zamilovaná, se vším všudy, TA opětovaná láska! Nikdy jsem nikdy nikomu nedovolila dostat se tak daleko a nikdy mi nevadilo, že nemám "kluka", že prostě nejsem "cool" a další povídačky, které se kolem toho motají. Ne, nic takového ... vždycky jsem vyznávala heslo: "Jsem romantik a chci radši jednu velkou lásku než stovky maličkých a bezvýznamných." Ale teď dostávám strach, jestli kdy budu schopna překonat jistou blokádu, kterou mám v sobě a najít někoho pro sebe ... už nechci být sama ... nikdo nechce být sám!
Jak se zamilovat? Lidé říkají, že to přijde samo, jak dlouho ale ještě lidská duše má čekat? A jak vlastně poznáme, že jsem zamilovaní ... slyšela jsem, že ten kdo váhá jestli je to láska, tak doopravdy nemiluje. Ach, já, romantik, jsem četla tisíce knih o lásce, ale žádná nedokáže na lásku připravit ... žádná!
Quote of a day: "Learn from yesterday, live for today, believe in tomorrow!"

Everything can hurt

17. července 2007 v 19:15 | ~ meg ~
Ani nevím jak se to stalo. Lidé dokáží být tak nespravedliví, tak zlí, dokážou ublížit aniž by ani mrkli. Nejsem anděl a vím, že občas také působím bolest, ale nedávno se stalo něco velice bolestivého mě... a je moc těžké o tom mluvit, psát, ale cítím, že je to přesně to, co nyní musím udělat.
Jedná se o zradu ... někdo mě zradil, a ten někdo byla jedna velice blízká osůbka. Ach ... a teď si říkáte: Další dívčí válka! Ale tak to není, já s ní bojovat nebudu, já proti ní nepůjdu, já si na ní zlost vylévat nebudu ... taková já prostě nejsem. Jde jen o to, že tento člověk mě neuvěřitelně zklamal, lhal mi, způsoboval hroznou bolest, soupeřil se mnou! Ale já jsem z toho nic nechtěla! Snažila jsem se vždycky proti tomu postavit a pomoci tomuto člověku, ale nešlo to ... a již nadále to nejde. Je mi to líto! Tato osoba ví, že byla pro mě více než jen přátelem, moc dobře ví, že já si svých přátel vážím a pro své pravé přátele dokážu udělat cokoliv! Mí přátelé to ví, a podporují mě ... a proto hádám, že tato osoba nikdy nebyla mým pravým přítelem. Nemohla bych se na ni znovu obrátit. Nejhorší věc je ta, že tato osoba udělala něco, co jsem chtěla já, a nechala si to pro sebe, mě nic neřekla, a přitom předstírala, že takhle je to v pořádku. A zrovna tahle maličká, nepatrná věc, blbost, mi otevřela oči ... "Já přece nechci donekonečna bojovat!"
Ale přesto, život jde dál! Já mám své přátele a i přesto že jsem byla tolik zraněna a zrazena, tak musím uznat, že jsem na tom nyní lépe! Já své pravé přátele mám! V nouzi jsem poznala ty, kteří mě nikdy neopustí, ale naopak, budou mě navždy podporovat. Jsem vám za to moc vděčná! A co se týče této osoby: Z celého srdce Ti přeji, aby se Ti dařilo! Vím, že se budeme potkávat i nadále(tak to holt ve stejném městě, škole, místě ... prostě chodí), ale také vím, že již nikdy mezi námi nebude to pouto, které jsem chtěla, aby mezi námi bylo ... pouto čistého přátelství! ... ale co já vím ... třeba nakonec byla tím Padlým Andělem ...
Smutný citát dne: "Denně děláme spoustu chyb, tak to prostě chodí, ale důležité je uvědomit si naše chyby a poučit se z nich, ne je opakovat stále dokola (což Ty jsi činila). Promiň ... - magda -

Unrealizable things

5. července 2007 v 12:55 | ~ meg ~
Why do we always love those we cannot have? Všichni někdy trpíme pro lásku. Trápíme se a nemůžeme přestat na danou osobu myslet. Myslíme si, že by nás stejnak odmítla, a tak radši mlčíme a pozorujeme z povzdálí a doufáme, že se jednoho dne stane zázrak ... ale ten nepřichází a my si připadáme tak bezcenní. Každý z nás má určitý problém a nebo bolest v srdci, kterou se snaží uchovat v tajnosti. - meg -
Jednou J.Amado pravil: "Láska, je-li vskutku velká, nemusí být opětovaná. Stačí sama sobě." Ale já si myslím, že se mýlil. Kdo chce být sám? Stát na jedné straně, o samotě, a pozorovat svojí milovanou osobu aniž by s ní mohl mluvit a být. Vždyť jsme se narodili pro lásku! A nikdo nechce být sám ... Více souhlasím se starým citátem: "Miluj, ale buť také milován!" Neříkám, že si osoba, kterou milujeme, ale která nás nemiluje nazpět, nezaslouží být milována, ale rozhodně by poté neměla být milována námi. Protože jsme to my, kdo poté trpí. My jsme byli ochotni udělat pro tuto osobu vše, ale ona za to nemůže, že nás nemiluje nazpět ... ale tím pádem by mělo být povoleno, aby ztratila právo na naši lásku. Vždyť i my chceme být milování!
Zlaté pravidlo! Vždycky na to pamatujte! ;)
"Mnoho lidí si myslí, že cítí pravou lásku k někomu u koho nemají žádnou šanci. Tak to není! Kdyby s oním člověkem strávili pár večerů, zjistili by, že je stejný jako všichni ostatní!"
Quote of a day: Zamilovat se je snadné! A zůstat zamilován také není těžké!

So many things - only one matters

28. června 2007 v 16:00 | ~ meg ~
Denně řekneme tolik věcí, a mnohé z nich nás později mrzí, ale kolikrát vlastně řekneme milované osobě, že je milujeme? Jak jsem jednou četla: Neopětovaná láska bolí, ale daleko více bolí, nemáme-li dost odvahy říci druhému, jak moc jej milujeme. A já naprosto souhlasím. Denně namluvím spoustu věcí, jsme spíše ten typ, co nikdy svojí pusu nezavře, ale když o tom tak přemýšlím, neříkám dost často slova lásky, jestli je kdy vůbec říkám.
Střežte svojí lásku. Byl nám dán ten dar, že se můžeme vyjádřit slovy, a my toho řádně nevyužíváme. Co třeba velikáni jako byl Shakespeare a nebo Sapho? Ti přece psali o lásce, každodenní lásce! Ti se nebáli a ukazovali své city! Proč my nejsme jako oni. Čeho se vlastně bojíme? Necháváme si naši lásku utéct mezi prsty a ještě jí vyprovázíme našim nářkem. Ale ten nikdy nepomůže, tak jako nikdy předtím nepomohl. Jak praví francouzské přísloví: Nestačí jenom milovat, je třeba to také říci.
"Zdálo se mi, že jsem dneska pro tebe napsala píseň. Byla o nás dvou. Není důležité, jestli jsem našla ty správné rýmy, ale že jsem vůbec něco takového udělala. Nezáleží na tom, co říkám, do té doby, dokud mluvím o tobě. Nezáleží, co dělám, dokud to dělám pro tebe. Každý řádek co napíši, je o tobě! Je důležité si tohle uvědomit. Dnes Ti chci po desáté říci: Miluji Tě." - meg -
Quote of a day: "Když jsem se tě zeptala, proč mě vlastně miluješ, neodpověděl si. Děkuji. Nyní vím, že popsat pravou lásku je jako popsat barvy slepému člověku." - meg -

For a moment next to you

15. června 2007 v 16:50 | ~ meg ~
BÝT CHVILKU BLÍZKO TEBE
Klesne-li naše loď ke dnu
a já s ní, moje milá,
zaťuká na tvé okénko
smutná holubice bílá.
Poletí moje duše s ní,
snese se od moře z nebe,
a bude mít přání jediné,
být chvilku blízko tebe.
Poletí tvoje dušička,
srdíčko, od moře z nebe,
já budu mít přání jediné,
být chvilku blízko tebe.
- a. lindgrenová -
Quote of a day: "People die to be reborn."

For my few good friends

15. listopadu 2006 v 18:49 | - meg -
Vždy jsem měla kam se vrátit. Vždy pro mě byla připravená náruč v které jsem se cítila v bezpečí. V jejich náruči jsem vždy našla pochopení, útěchu a klid.
A jim nevadí, že nejsem dokonalá. Pro ně jsem navždy dokonalá. A bez nich bych byla ztracená.
Pamatuji si všechny vzpomínky. Některé se zdají tak dávno. Kolikrát jsem už plakala a kolikrát mi vlídná ruka stírala mé slané slzy.
Nahradili mi vše, když jsem byla sama. A tak nyní já jim věnuji těchto pár slov ... Věnováno mým několika nejlepším přátelům!
Nikdy na vás nezapomenu. I když mě svět obviní, já budu mít kam se schovat. Pod jejich plášť kde nikdy neprší. Jsou tady pro mě tak jako já pro ně. Nikdy nezapomenu dny, které jsem s nimi strávila.
Buďtě navždy mými přáteli a já budu navždy tou vaší ...
 
 

Reklama